Jak jsem se dostala k výrobě svíček

    Vždy jsem ráda zapalovala svíčky pro pohodovou večerní atmosféru, časem se z toho stal večerní zvyk, kdy i manžel sám chodil svíčku zapalovat, když jsem zapomněla nebo ještě neseděla v obýváku.

 

    Když se nám doma začaly hromadit zbytky nedohořených a utopených svíček, bylo mi hrozně líto je vyhodit a přemýšlela jsem, jak by se z toho dala doma vyrobit nová svíčka. Neměla jsem formy ani knoty. Manžel nechtěl, abych to zkoušela v kuchyni na sporáku a zašpinila ho voskem. Posílal mě do garáže, kde byla zima a prach.

 

    Jednou, když nebyl manžel doma, jsem si našla starý mlékovar a sítko, naházela jsem do hrnce zbytky, po roztavení odebrala starou naběračkou shora část roztaveného vosku do sklenice, kam jsem dala knot s plíškem. Když jsem se dostala ke dnu kastrůlku, zbytek jsem přecedila přes sítko, abych odstranila zbytky knotů, smítka a laky. Byla jsem z toho dost zklamaná, protože smetí a černé tečky z vyhořelých knotů se na sítku vůbec nezachytily a po ztuhnutí bylo každé smítko vidět. Navíc po ztuhnutí udělal vosk ve sklenici propadlinu, která nevydala dobře.

 

    Hledala jsem video návody na webu, abych zjistila co dělám špatně. Několik jsem jich našla, ale to, co na konci videa bylo za výrobek, se mi také vůbec nelíbilo – propadlý vosk, olámané hrany, černá smítka z ulámaných knotů…zkrátka přesně to co jsem měla i já. Žádné typy na lepší technologický postup.

 

    Na pár měsíců jsem s tím dala doma pokoj, ale pořád mi vrtalo hlavou jak to vylepšit. Brouzdala jsem po internetu, až mě zaujaly samo stojící polykarbonátové formy do 100°C, dokonce tam byl i jednoduchý foto návod. Objednala jsem si válcovou formu, formu ve tvaru hvězdy a menší čtvercovou, k tomu pár metrů knotu. První pokusy nedopadly špatně, po roztavení oranžovo-červeno-bílých zbytků vyšla celkem hezká barva a první zapálená svíčka hořela téměř 50 hodin. Čištění vosku už se mi také celkem dařilo, i když postup jsem si musela vyzkoumat sama systémem pokus – omyl.

 

    Protože se blížily Vánoce, některé svíčky jsem hezky zabalila a darovala pod stromeček. A co se stalo po zjištění, že jsem svíčku vyráběla sama? Nejen pochvaly a pozitivní energie, ale také další zbytky vosků co měli členové rodiny poschovávané doma, protože jim to také bylo líto vyhodit…Najednou jsem měla zase zdarma materiál a dokonce i v jiných barvách, tak že přišly na řadu modré, žluté, fialové, oranžové a červené svíčky. Vychytaný postup už také fungoval, akorát mlékovar se mi neosvědčil, tak že jsem zůstala u klasické vodní lázně se dvěma kastrólky.

 

    Postupně jsem zjišťovala, že knoty musí mít různé tloušťky, kam je potřeba dát knoty s plíškem. Koupila první přísady k dobarvení vosku, zkoušela vonné olejíčky umělé i 100% přírodní, ale z obou mě při výrobě bolela hlava. Tak že hlavní byla pořád výroba neparfémovaných svíček. Jednou, při povídání s kamarádkou, přišla řeč na moje svíčkování a dostala jsem slib od Lidky: ,,Já ti přivezu vzorky vonných vosků, které prodávám, my máme každé 3 měsíce novou kolekci vůní a ty staré už bych stejně vyhodila, tak je můžeš vyzkoušet roztavit a přidat do svíček.“

Zároveň jsem konečně na internetu našla správný e-shop s formami na domácí tvoření a prostě jsem se zamilovala do silikonových forem. Tolik druhů a typů forem na výběr jsem nikde jinde nenašla. Prostě všechno na jednom místě. Ideální !

 

    První vzorky voňavých svíček samozřejmě putovaly k Lidce a její nadšení mě motivovalo k další tvorbě a nákupu dalších forem. Vystavila jsem některé svíčky a kytice v práci, ukázala kamarádkám a už to jelo….